Jojo, děti se opravdu změnili bohužel k horšímu, ale já měla na rozjezd štěstí.
Asi je nejdůležitější neupředňostňovat práci (cizí děti) před vlastními. To se mi párkrát stalo a hned jsem hodila zpátečku, že za tohle mi to fakt nestojí. Říct vlastním dětem, teď ne, mám práci (která je pro jiné děti). Když jsem fakt v presu, manžel to už umí vycítit a raději se dětem věnuje prostě více, ale to je mi pak líto.
Nebo, když jsem měla pracovní úraz a dr. řekl, že bych měla jít na nemocenskou, tak první, co mě napadlo, jak velký skluz mi to v učivu vytvoří, za týden jsem si to už vyčítala, protože do toho mi onemocněly vlastní děti a já je dávala k babi, takhle jsme to mohli zvládnout vklidu společně. Jsou to malé věci,ale teď už prostě vím, co je přednější