Přidat odpověď
ahoj. můj nevlastní táta má podobnou poruchu, je taky ze spektra schizofrenie, prý se jí říká parafrenie. Přišlo se na to tak, že slyšel hlasy, které mu říkaly co má a nemá dělat, vyhrožovaly mu smrtí vnuků za neposlušnost a tak. Trvalo to rok, než se v hrůze někomu svěřil. Následovala několikaměsíční hospitalizace a od té doby je na lécích, už nastálo, myslím tak patnáct let. Ale: zvykl si na to, má ke své psychiatričce hezký vztah, dycky s ní vtipkuje a ona s ním, a prostě v životě normálně funguje - maluje, vyřezává, chodí s maminkou po horách, mají chatu... Kdybych nevěděla, co mu je, řeknu si jenom, že je malinko "ujetý", nic víc. Máme ho všichni upřímně rádi a vnoučata ho zbožňují. Prostě tímhle příspěvkem chci říct - dá se s tím žít, žít kvalitně. Je to taky o disciplíně (prášky nevynechávat a zůstávat aktivní). Brát doživotně prášky není sice úplně standardní, ale když by to nešlo změnit.... Někdo je bere na alergie, někdo na štítnou žlázu, já jsem se taky musela smířit s tím, že bez AD nejsem schopná dlouhodobě normálně spát... život už je takový, že většině lidí přidělí nějaký ten problém. Držím palce.
Předchozí