Gerberko, já si lámu hlavu taky a fakt mě vůbec nic nenapadá. Domácnost máme věčně vydesinfikovanou, děti jsou věčně na zahradě nebo chodíme na kola, na procházky, na hřiště a najednou z ničeho nic BUM a zápaly plic od ledna. Kdybys mě viděla, jak vypadám, mám včera umytou hlavu a mám to jak mastnej knedlik, oči jak králík, spala bych, až bych brečela, ale jakmile dcerka usne, tak já jí pořád pozoruju, jestli dýchá a jak dýchá, protože dýchá tentokrát úplně jinak - takový rychlý dýchání jako, když má třeba vysokou horečku, tak tak rychle a přitom horečka je sražená, čelíčko studený a hrudníček se jí zvedá, jako když právě vyběhla do druhýho patra. Čumím do internetu, jaký jsou příznaky virového zápalu plic, jaký zase na tu psitakózu, píšou tam, že v některých případech je to i smrtelný. Teď doktorka mi připadá, že taky sama neví, co s námi, ani ten Klacid jí nenechala těch 10 dní, jak jsme se domluvily a 8.den jí to změnila na Biseptol. Nic se mi nedaří. Ještě, že starší dcerka (fakt hodná holčina, tichá, mírná, moc mi pomáhá) je v pořádku a že to snad nechytne těsně před školou. Ani nevíš, jak čekám na ty výsledky krve, hlavně na ty chlamydie a na tu psitakózu. Malá má teď od odpoledne horečku sraženou, tak se dívá na pohádku, občas se projde po pokoji, jde se vyčůrat, snědla řízek s bramborama a salátovou okurku, takhle vypadá, že je jí celkem dobře, ale jakmile jde spát, tak hoří a celou půlku noci tak nějak blouzní - nevím, jak bych to přesně napsala,tak jako naříká ze spaní. Já nemůžu oko zamhouřit, bojím se, s nervama jsem totálně v háji, věčně jsem rozklepaná. Zítra budu volat kvůli sobě na plicní, protože moje máma mi říká, že to na mě vidí, že já od toho ledna z toho pořád nejsem venku, věčně kašlu a přecházím to, tak abych se už nechala pořádně kompletně vyšetřit, že já můžu být bacilonosič a malá to chytá ode mě.
Jinak pejska tady máme skoro celý léto - labradora od ségry, je to fenka sedmiletá, dobrák od kosti, děti ji milují, ona na sobě nechá dříví štípat, tak aspoň tak. Jinak malá má ještě rybičky. Ale ta andulka ji strašně mrzí. Jenomže malá je taková beruška zlatá, že když jsem řekla, že musí Lóra z domu, tak v sobě strašně držela pláč a pokoušela se to vzít rozumně, ale vidím, jak se jí po Lórince stýská. Ale nedá se nic dělat. Gerberko, drž nám palce, ať máme klidnější noc, já se pokusím ještě během večera kdyžtak ozvat, jak to vypadá. Je mi taky hrozně líto mojí mámy, protože mi řekla, že by už nejradši byla za babičkou na hřbitově a nevěděla by o ničem. Ona je máma strašně hodná ženská a když vnoučatům něco je, tak to s ní strašně zamává. Vidím to na ní, jak se trápí a mrzí ji celý svět.