Děti na veřejnosti nebiju a snažím se ani doma. I když se přiznám, že u jednoho z našich dětí se občas neudržím - ale toho začíná intenzivně vychovávat jeho mladší sourozenec. Ten lehce problémový syn (6let) má záchvaty ve smyslu "chci tu hračku TEĎ okamžitě" a rve ji intenzivním násilím z rukou mladším (3 roky). Jedno z dvojčat, to "podřízené" bylo od mala obíráno druhým dvojčetem o ledasco a již se naučilo samo bránit. Takže jakmile to náš starší neurvalec zkusí, dostane za chvíli po hlavě (tu rukouk, tu dřevěnou kolejkou, autíčkem). Ten malý ale nikdy není ten, kdo spor vyvolá, výhradně se brání. Samozřejmě vysvětlujeme tříleťákovi, že je to ošklivé, ale taky staršímu, že jakmile se chová ohavně, tak mu to brácha vrátí a měl by se chovat lépe. A že nesmí dělat druhým to, co sám nemá rád. Upřímně - ten maličký dělá "špinavou" práci za mě. Ale trvalo víc než 2 roky než zjistil, že svá práva si musí obhájit, dvojčata nebyla od nás rodičů bita, jsou jinak velmi hodná (nebo se servou spolu, ale netřeba je trestat). Takže - i nebité dítě může agresí reagovat na agresi. Ony se to naučí "v tlupě" samy. Já jen rozdávám tresty typu na hanbu, zákaz TV, PC, neoblíbené zaměstnání (vynést odpady), odchod na samotku...