aachje, to nebylo myšleno zle... fakt ne, ten pocit, že bijou někoho malýho a to se nedělá mám taky a pak přesně... letím.

To opravdu není zlé pojmenování, - říkali mi tak v partě, pak i manžel.

Prostě blbě snáším, když bijou někoho menšího nebo bezbranného... ale často ten menší nebo slabší bývá fakt debil a nesmyslný provokatér, co by přes tu hubu dostat měl.

Bývalo mi to jedno, malí lidi se nebijou.

Můj první manžel měl skoro dva metry necelých 90 kg a v kontaktu s cizími lidmi mírný jako ovečka. Takže ideální terč pro kecy některých "vysírek"... než se právě naštval, ale ani tehdy. Horší bylo, když tohohle velkého chlapa - se chtěli zastat kamarádi, protože sám to neudělal...

Opravdu tu situaci znám. ALE JSEM TAK VDĚČNÁ, že od rozvodu podobných akcí potkávám méně a méně, že jsme rádi doma - moc akce fakt nevymetáme. Třeba už to vnímám jinak, jen jsem ti chtěla vysvětlit, že to slovo nebylo myšlené zle. Mně připadalo jako láskyplné... "bacha, magorka - musíme zasáhnout, aby jí nikdo nepřerazil v půli, protože ta se do toho zaplete"....


tak tak nějak