tohle je zajímavá diskuse, mám bohužel hodně osobní zkušenosti z dětství a nedávno obnovené na dovolené... moje máma nás děti v dětství podle současných měřítek týrala, musím říct že slovní týrání je ještě mnohem horší fyzické, nejhorší je že ona vlastně ani dnes neuznává že by to bylo týrání, přijde jí to normální výchova, ...vždyť přece ani nedostala na zadek
jak tu psala Achje o té mladé mamince co potichu sprostě nadávala dceři, tak to na nás doma praktikovali běžně, myslím že dodneška jsem se s tím uplně nevypořádala (nemáte tip na dobrého psychoterapeuta v Praze?
)
jinak týrání dětí je hnus, co víc dodat,.. na ulici těžko soudit, zda to bylo opravdu v afektu přes míru a po varování, nebo běžná situace, podle toho jak to Tragika popisuje, mě to přijde přes míru hodně, a pokud dítě bily obě asi bych se jich zeptala jestli nechtějí s tím bitím ještě pomoc, aby měly ještě větší přesilu
jinak jsem strašpitel, ale když vidím podobnou situaci tak se ozvu s nějakou hláškou, nedokážu odejít a přemýšlet jestli to dítě bili dál,... ale to slovní nadávání mi snad připadá ještě horší