Přidat odpověď
To taky vnímám blbě. Na straně druhé je fakt, že se snažím o teror ve smyslu "jí se v jídelně" a někdy fakt když chci, aby se najedli, je z té jídelny propustím i s jídlem, čímž jsem nedůsledná atd.
Tohle mi začíná být už fakt docela jedno a ZAČÍNÁM TO VNÍMAT JAKO VÝCHOVNOU NEBO RODIČOVSKOU CHYBU. Jedno ve smyslu u jiných lidí, protože zase vidím to své selhání.
To, že mám hubené děti, co se do nich snažím nějak implantovat rozumný stravovací režim a vůbec mi to nejde.
Já ti nevím, který zlo je menší (jestli ta holčička vypadala jako naše děti)... , jestli důslednost v jídle, nebo naopak ta až naše velká rozvolněnost. Ne, že by neměli pravidelný přísun potravy. Společně snídáme, večeříme ale už jen občas krom oslav, ale to, co se děje mezitím... mi taky docela vadí.
Takže chápu, jak to myslíš a co ti vadilo, já to srovnávám s chybami fakt vlastními.
Předchozí