No jo, ale poraď tedy co s těmi nervy? Zvlášť když je člověk cholerik? Děti se snažím nebít, ale od doby, co jsem na všechno sama to prostě dělám častěji než dřív. Občas prostě u dcery "na zadek" použiji a to v situacích, kdy opakovaně domlouvám - a to se opravdu snažím používat empatii, zásady RaR a když to fakt nepomáhá, tak jí prostě jednu střihnu. Nejsem za to ráda, ale prostě nevím, jak dané situace řešit. Jedná se většinou o zdraví její či mladšího syna nebo notorické naschvály - třeba: "netahej mě za vlasy, bolí to - au, bolí to - nelíbí se mi, že mě taháš - au - a přes zadek" tak to prostě je. Podotýkám, že toto se odehraje i s mezipřestávkou, kdy odejdu třeba na chvíli pryč. Nevím, jak tyhle opakované schválnosti řešit. Je "od přírody" docela žárlivá, majetnická, vyžadující pozornost maximální a jak to tak není, je problém. Vím jak na to, věnovat se jí jak to jde, ale opravdu občas potřebuji také chvíli klidu, protože vstávám před šestou a děti usínají okolo 9. Přes den je stále někdo vzhůru, takže odpočinek se nekoná.
A teď prosím dobrou účinnou radu, jak bys to řešila.