Zhlédla jsem tento pořad na Čt2, je to dokument o českém zločinu. A teď tu brečím, protože v něm mluvili o lidech, co jsem znala. Nebyli to mí kamarádi, znala jsem je z vyprávění a z pár akcí, na kterých jsem byla se ségrou a švagrem. Ten byl jejich spolužák. Zemřeli a bylo nám 20. Zemřeli dva mladí kluci uprostřed dne v kanclu své firmy. Svázaní do kozelce. Pomalu.
A já tu teď brečím, protože je mi jich líto, je mi líto maminek Petra Kudrny a Petera Magdolena a je mi líto toho kluka, co naštěstí přežil, protože tu hrůzu z něj asi nikdy nikdo zcela nesejme. Musí být strašné s něčím podobným žít.
Nemám ani tak potřebu o tom diskutovat, jako se vypsat.