Také mívám špatné sny, ale i ty dobré, takové, které si pamatuji i pár let. Jsou to živé sny, které se týkají mé rodiny, situací, které jsou spjaté s mou rodinou, občas jsem při nic měla i křeče, že jsem ne nemohla vůbec hýbat a přitom jsem byla v takovém polospánku, křičela jsem, brečela, usmívala. Bohužel, nebo snad někdy bohudík, se mé sny občas vyplní do puntíku a já zažívám tzv. dežavi (omlouvám se, nevím, jak to napsat). Někdy to bývá krásné (narození dcery), ale někdy kruté (kdy maminka onemocněla). Teď mám v paměti dva živé sny, které si nosím již 4 roky v hlavě - výhra a smrt mých rodičů. A pak ještě jeden, krásný, ale ten nevím, jak si vyložit, nebo možná vím, ale bojím se pravdy. Jo jo, hlava je prevít.