Já jsme měla na jaře živý sen, kdy se mi syn ztratil, pak už byla noc, nevěděla jsem, kde hledat. TAky jsem se hrůzou probudila, brek nešel zastavit, nemohla jsem už usnout a hnusný pocit jsem měla asi týden. Prostě stav naprostého zoufalství. A to byl jen sen. TEn den jsem si říkala, co to musí být pro rodiče, kteří to zažili skutečně (a řvala jsem zas).