Ananto,
tak já učila celkem tři roky, z toho jsem dvakrát začínala. Navíc mi pokaždé přibyl jiný ročník, takže se mi práce pořád nabalovala. A k tomu ty předměty, které jsem měla jako neaprobovaná. Denně jsem trávila nad přípravama i šest hodin, fakt, nekecám, na jedno odučenou hodinu jsem potřebovala třeba i dvě hodiny přípravy. Bylo to i o tom, že jsem to chtěla dělat jinak, než jen zkoušení, výklad, ukázka pokusu, zápis....Hodně času zabrala tvorba vlastních programů na interaktivní tabuli a pracovních listů. Ono by se to třeba změnilo za deset let....to už člověk určitě získá nějakou rutinu, zejména pokud učí celou dobu ty samé předměty...
Ale já nedokázala učit stejně ani ve dvou paralelkách, každá byla jiná, každá potřebovala trochu jiný přístup. Jedna třída potřebovala spíš dril, druhá lépe pracovala interaktivně...člověk se poměrně dlouho hledá, teda laespoň já...

Líbí se mi, jak někde ve Švédsku nebo kde (říkala kolegyně, takže jen zprostředkovaně) má učitel po určité době povinný rok studiního volna. Má ho placený, ale musí ho strávit opravdu sebevzděláváním, snad dělá i nějaké zkoušky a tak....Mně se na tom líbí právě to, že se člověk vyhne té rutině, že nezakrní, neotupí....Rutina je totiž to, čemu já bych se při učení určitě chtěla vyhnout, na druhou stranu bych samozřejmě uvítala, kdyby se mi doba přípravy zkrátila alespoň na polovinu, což si myslím, je ve výhledu tak pěti odučených let celkem reálné...