Za mě: chvíli jsem učila, pak jsem prchla, už se to nedalo. Je to už dost dlouho (minulé století), ale doposud si pamatuju:
- málo peněz za hodně muziky. I když pracovní doba byla snesitelná, musela jsem se připravovat doma a po víkendech opravovat a chystat písemky.
- přesně, jak se tu píše, vše jsem si kupovala ze svého, na pololetí pár kopií na staré rozhrkané kopírce, knížky jsme si platili sami, nějaký příspěvek nehrozil
- směšná prestiž tohoto povolání, nebo spíše poslání. Když zveřejní takové ty žebříčky prestiže povolání, tak je tam učitel na ZŠ vždy hodně vysoko, ale podlě mě je to přetvářka, ve skutečnosti se lidi na učitele dívají blbě a když se přízná, co dělá, zpravidla omdlévají a pak ho litují a v duchu si říkají, jakej je to chudák.
- věčné sliby, jak se učitelům přidá a jak bude vzdělání prioritou. Pěkný kulový, není nic horšího, než být závislý na státním rozpočtu.
A ten plat? To je velmi těžké. Přesně, jak tu někdo zmínil, být muž je ta nejlepší kvalifikace. Vzpomínám na flegmouše kolegu Frantu, který nedělal vůbec, ale vůbec nic, a přesto byl milován a uznáván vedením. Proč? Byl to přece chlap!
Obecně si ale myslím, že základ by měl být nejmíň dvacet čistého, osobní by se odvíjelo od třídnictví, odučených přesčasů apod. Jinak brzo skončíme jako v Anglii.
A za ty věčné vyzyvatele prázdnin radím: běžte si to zkusit a pak kecejte!