Jenom ze slova hospic se mi dělá šoufl. Když si vzpomenu, jak tam dal tchán svojí umírající mámu (musel chodit do práce) a to byl hospic s dobrou pověstí. Když jí přišli navštívit a našli jí podělanou, řvoucí a mlátící rukou do postele (měla žízeň) a sestry si v klidu popíjely kávu, tak si jí vzal umřít domů. V práci mu naštěstí vyšel šéf vstříc a dal mu neplacené volno.

JInak smrt může někdy chodit hoooodně pomalu. S tou bolestí souhlasím. Otec taky říká, že se bojí, že bude mít bolesti.