Je ti 26, ano? Mělas v dětství nějaké problémy a bratr nejspíš trpěl pocitem, že se mu rodiče méně vějnují. Určitě to nebylo snadné pro žádného z vás. Ale teď už jste dospělí a mohli byste být schopní si vztahy urovnat. Nevím, jaká by byla bratrova verze této krize, ale já i v té tvé vidím problém spíš na tvé straně. Nemůžeš po něm chtít, aby ti hledal a vytvářel okruh kamarádů, vašemu vzájemnému vztahu by naopak prospělo, kdybys měla své vlastní kamarády a své vlastní zájmy. Chtít po něm něco takového ve tvém věku je mírně řečeno dětinské. Je smutné, pokud jdeš do života s tím, že nemůžeš mít děti, ale děti se dají i adoptovat, můžeš mít rodinu i tak. Potřebovala bys spíš podpořit, že to zvládneš, než poslouchat to, co ti bratr a otec říkají, to musí být ponižující. Na druhou stranu možná byli trpěliví, ale už jim prostě trpělivost dochází. Co takhle vypadnout z domova a postavit se na vlastní nohy?