ahoj mám zatím ještě 24letého bráchu s kterým od malička soupeříme. Nejdřív to bylo takové pošťuchování spíš ze srandy. Čím jsme starší, tím jde ale do tuhého. Já měla spoustu problémů jako malá no a brácha to označuje tak, že ho zanedbávali a vyžívá se v tom jaká jsem nula, škaredá a podobně. Před necelým rokem si našel přítelkyni tak jsem si myslela, že to bude lepší dokonce to i tak vypadalo. Jenže ted když nemám školu a on ano mnou zřejmě pohrdají oba, brácha mi vykřičel několikrát v hádce do obličeje jaká jsem nula a že nikdy nic nedokážu akorát parazituju v rodině. Myslela jsem, že tím že si najde přítelkyni se mi taky otevře svět mladých vrstevníků protože já žádné kamarády nemám a samu mě někde jezdit nebaví (několikrát jsem to zkoušelae) Nedávno říkali,že půjdou do lesa tak jsem chtěla jít taky. Nakonec se ale rozhodli, že nepůjdou jen kvůli tomu že chci jít já. Tedka jsme měli jet na výlet do zahraničí a bráchova přítelkyně nejela dle bráchy proto,že jsem chtěla jet i já. Tohle mě fakt dost mrzí, vždy jsem se k ní snažila chovat přátelsky. Mnohdy si dají sraz i za přítomnosti jejich sourozenců,kteří "nevadí" já tam samozřejmě nesmím. Dá se tenhle stav ještě nějak zachránit? Naši říkají, že pokud já se vdám že manžel bude chudák (děti ze zdravotních důvodů mít nemůžu) tak at si hledím udobřit bráchu