Vaitea: jasně, že láska u dětí by měla být a bývá bezpodmínečná, ale když si hrábne člověk do svědomí, může někoho milovat trochu míň nebo trochu víc. Třeba u jednoho tě dostávají nějaké věci, nebo jste spolu prožili něco jiného, třeba strach u nedonošeňátek, atd. kdo tvrdí, že opravdu ne a ne, tak ten si nevidí daleko do podvědomí
a nejčastěji se ty náklonnosti mění třeba s lety, chvilku ten, chvilku ten, ale i s vteřinami, toho, ne toho, ne toho, ááách, tak oba! A to je přirozené. Ale není dobré tohle s vlastními dětmi probírat, a to nikdy, ani v dospělosti. Prostě vás oba miluju stejně a hloub se v tom piplat nebudeme (a pokud je nesouměrnost větší, měl by si na to rodič dávat bacha, pokud není, neměl by se v tom piplat taky). To je můj názor.