To je stejně příšerná otázka, jako vybrat si: můžeš zachránit jen jedno ze svých dětí, vyber si.
Svoje děti miluju kvantitativně stejně, ale prostě jinak. Jsou krásnější než jsem byla já jako dítě, a to mě nepřestává překvapovat, jsou mnohem šikovnější a chytřejší a každý je jiný, jen z tohoto jediného důvodu bych jich teoreticky chtěla mít víc
Často narazíme na vztah mého bratra a mně a já jim hrozně ráda vykládám, jak je můj brácha šikovnej a chytrej, jak je schopnej a co všechno dovedl už jako dítě udělat, ale taky jim říkám, jak se mnou vždycky nakládal a asi bude nakládat jako s malou blbou sestrou, ačkoli je mi 40 a že je mi to nepříjemné (zkráceně), protože oni jsou taky starší bratr a mladší sestra a myslím, že spolu vycházejí výborně, ačkoli starší trochu cítí žárlivost na mladší a mladší zase cítí, že nikdy nebude tak dobrá jako starší. Člověk se to snaží "narovnat", ale ono to nejde. A nevadí to, aspoň si myslím