od asi 2měsíce bylo jasný že je něco jnak.ale znáte to netolik aby to bylo na jasnou diagnózu.ve školce dobrý s tím, že k němu našli cestu. už vědí, kdy je lepší ho nechat být. samozřejmě než se našli tak to byl boj. naštěstí učitelky jsou dobré. jedna je laskavějjší tak s ní je úplně v poho. druhá trochu ráznější tak tam to trochu skřípe ale nic vážného. obě ho umí ocenit neb má své kladné stránky a v podstatě je dobrosrdečný, jen svéráz. na skautu je teď poprvé.a hned nadšen první dvě noci chtěl spát. právě jsem si říkala, že když přesto vše tam bude spát tak je to asi dobrý.respektive chtěl jít včera spát domů, ale ještě by si pohrál....zdělila jsem mu že jdeme, ale když si chce hrát s ostatními,tak leda že by přespal. zvolil si to. dcera ta chtěla spát doma tak jsem ji zase ráno dovezla. klukovi jsem donesla nějaké šusťáky neb jdou dneska na lodě. vyhledala jsem ho . zprvu úsměv vystřídal pláč a vztek že chce se mnou domů.... že je tam už tři dny...dcera se konečně osmělila a ode dneška přespává až do pátku. to jsem původně zamýšlela i s klukem až se osmělí neb chceme dětem vymalovat a bude fajn, když bude jejich pokojík prázdný, zakrytý nábytek....no kluk to přepálil a teď už je to pro něj asi dlouhé.odešla jsem s tím, že je přihlášen do pátku, bude tam zábava a chceme tedy malovat tak bude dobrý když tam přespí a bude tam mít ségru. nějak to přijal. taky jsem mu řekla že takové křičení doma ale nechci.vlastně kdybych ho domu vzala, tak by to bylo jako vyřvané. sice je to drsné, ale říkala jsem si, že třeba zrovna pochopí že ten křik nic nezlepší. mě doma se také takhle vzteká , někdy víc někdy míň. spíš jsem spoléhala na to ,že kolektiv je mocný a když už ve školce je to v klidu tak to bude třeba dobrý. večer tam nese manžel dcerce spacák tak jsem zvědavá s jakou přijde. říkám si, že to mohl být jen takový výstup na maminku. právě co je někdy v pohodě je ,pokud byl po ránu v nenáladě, problém. nechce se mi ho kvůli tomu brát dom. zítra tam budou mít šermíře a ve čtvrtek jdou do muzea čokolády. navíc se nám to hodí kvůli tomu malování.
ale kdo nás pozoroval, jako že jsme vzbuzovali pozornost, by si mohl myslet že synek tam nějak šíleně trpí