Já mám doma malého agresorka, vysvětluji tisíckrát denně, dětem se dělá malá malá (má 21 měsíců), nebijí se, nikdo si s tebou nebude hrát, když nebudeš hodný.... vidíš, takhle jsi hodný, moooc šikovný, uděla jsi holčičce malá malá místo tahání za vlásky... A on pak jde a když mu co já vím, vezme třeba bábovičku, plác ji zpátky.
Má malou sestřičku, ty začátky jsem celé noci brečela, že už nevím jak dál, ať jsem malou dala kamkoliv, snažil se k ní dostat a bouchnout ji, dokonce na ni šel ramínkem přes šprušle postýlky. Rozumnějte, musel si donést stupínek do šatny, stáhnout si košili s ramínkem, která je vysoko, to pak vzít a už mazal k postýlce.... takže jasnej záměr, hledal nástroj, jak do ní strčit. Teď už si ji zamiloval, chodí ji hladit a tulit se, i když bych teda neriskovala jít třeba na WC a nechat ho sekundu bez dohledu s malou v jedné místnosti, musí chodit všude se mnou, bohužel.
Třeba sleduji, že ubližuje při únavě a nejistotě, když je v pohodě, je neskutečné láskyplné sluníčko. A třeba manžela kouše, mně to nikdy nedělal a nedělá, mě tahá za vlasy, ale jen když něco chce a já mu vysvětluji, že to nepůjde, neutočí na mě sám jen tak.
Moc ráda bych měla radu, jak k němu přistupovat, u nás doma nemá násilí kde vidět, my se ani nehádáme, máme se s manželem moc rádi a oba jsme klidní. Fakt už někdy brečím, co s ním, i když teda proti batoleti se zlepšil, už to tolik nedělá.
Obecně resektuje starší děti a běhá za nimi a chce si hrát, menší naopak různě tahá a strká...