nevěděla jsem jaký dát nejvýstižnější název tématu...jde mi o to: máme holčičku citlivou,spíše bojácnou neprosazující se je jí 7, pak kluka temperamentního vzteklého ještě ve svých 5letech. ale síla. do třetice 2apůl letého klučíka přesně tak povahově uprostřed. no roztomilý ale zdravě sebevědomý. s ním nejsou problémy.ale je pro nás jako rodiče trochu uklidněním a zjištěním, že povaha dítěte ve výchově dělá divy a někdy byste se rokrájeli a nehnete s nimi. no a teď najít tu mez mezi respektem k možnostem dítěte a doržování pravidel hlavně někde v kolektivu. to má problém spíše druhorozený vztekloun.protože je to víc vidět něž ostýchavost holčičky. právě jsou tento týdenn na příměstském táboře - skautském. holčička je samozřejmě zdánlivě bezproblémová ono také kam ji postavíte tam je. ošvšem do života to vidím jako větší problém než nezkrotnou povahu klučíka, která ovšem aktuálně dává nejvíc zabrat. osobně bych řekla, že je tak na hranici něčeho jako autismus nebo adhd. ale společnost má rád, jen je potíž s chápáním jak to v ní funguje. já nikdy neumím říct dopředu co a zda vůbec bude problém. někdy zvládá v poho těžké situace jindy je oheň na střeše z prkotiny jako že oblíbený stvetr se zrovna pere a má si vzít jiný....samo on to bere podle svého.obecně lze říci, že nemá rád změny.musím napsat že už toho ale i já mám dost. chápu, že to má asi jinak, ale už mě nebaví omlouvat jeho výjevy,křik,a pláč. na skautu asi narazil. během dne se několikrát vztekal,kvůli triku které nechce (triko jako triko, chápu že pro něho asi ne)je mu špatně v autobusu ale s křikem odmítá si jít sednout dopředu, nemohl najít plavky ale opět s trucem nechtěl náhradní....to už byl čas tak ho nechala vedoucí vytrucovat a přišel s tím, že si teda půjčí náhradní. tak to dělám já pokud jde do vzteku jdu od něho ať si přemýšlí a on už vyklidněný přijde se nějak dohodnout. ale jsou situace (jako v autobusu)kdy ten čas není.
nicméně jsem měla dojem, že má už zkažený pobyt na tom táboře neb každej už na něho kouká jako na zlobivce. s tím jsou neseny zřejmě další narážky během dne. vedoucí jsou mladí lidi. jistě prošli nějakým školením,ale nejsou rodiče....pak tam jsou starší skauti něco jako praktikanti a nemohu od nich očekávat, že se budou chovat jako pedagogové s chápáním celé věci a nadhledem. vždyť to jsou sami ještě děti. říkám si, že mu možná taková škola prospěje a stím jsem ho tam nechala. my sami jsme na něho přísní,ale se vší láskou. jsou dané pevné hranice přes které nejede vlak. jednou je, že nebudeme tolerovat jeho křik, ale nějak v tom neustává. nemyslím si, že bychom mu ustupovali pokud na nás zakřičí,mysllím,že se mu to nevyplácí. další dvě děti nějak zjistili rychle,že tudy cesta nevede. my jsme stále ti stejní rodiče. cítím obavy jak to bude dál. snažíme se mu dávat lásku jako ostaním dětem, tak snad to bude dobrý. pokud máte někdo rady jak se k takovým osobnostem chovat budu jen ráda. stejně nás nemyne psycholog. minimálně kvůli mně abych se v tom uměla orientovat. neříkám to porvé,a je na čase někam zajít.