hele a manžel by ani v sobotu nebo neděli nepohlídal - cournout se po obchodech, zajít do cukrárny na dort - sama nebo s kámoškou, do kina

jestli budou dvě starší chodit do školky, tak se ti zase uvolní ruce. Škoda, že mimino - to není ani na hlídací koutek, to je dost komplikace. Ale možná - pokud máte aspoň trochu peněz, někoho aspon na placené hlídání k miminu jednou týdně a ty dvě starší do školky.
Všimla jsem si, že kde jsou místa v jeslích, tak tam už dávaly ženské batolátka od roku, roku a půl jednou týdně - čistě na hlídání, aby si mohly zařídit co potřebují nebo to věnovat sobě.

Hele, ale začít musíš ve své hlavě. Pokud jsou nějaké kačky a manžel v sobotu nebo neděli doma, dej mu na tři hodiny děti a jdi si něco koupit. At vidí, že ty ta selka nejsi.

To není dobrý, aby si tě přestal takhle vážit a viděl v tobě jen hospodyni a matku. No, ty to bohužel vidíš v sobě i sam. Má příbuzná má tři děti, peněz moc nemají, manžel lítá po melouchách, nicméně ona často objednává z Neckermana aj. katalogů, i koupí ve městě /žádné sekáče/, i kosmetiku.
A když měla obě starší děti ve školce, mimino doma, tak když mimino usnulo, její první starost byla nikoliv dohánět resty, ale zacvičit si.
Až jsem jí za ten přístup obdivovala, protože já většinou spánek dítěte využivala k nezbytným věcem.

No fakt je, že postavičku má i po třech dětech tip-top, i když doma měla kolikrát bordel úděsněj. Nicméně bordel se tvoří pořád, kdežto když člověk po dětech nechá postavu rozkynout a přibere x-kilo, strašně těžko se to už pak mění.
No a ono se pak ty problémy nabalujou - jak má člověk nadváhu, necítí se většinou sám za sebe přitažlivě, je nespokojený, nemůže si dopřát fakt hezké hadry, protože ve větších velikostech nejdou - nespokojenost zase zahání třeba jídlem - prostě začarovaný kruh.

A na začátku bylo - jako u mé příbuzné - udělat si na sebe čas v první řadě.