Ahoj Katko! Mame podobne starosti,jako vy,uz asi 2 mesice.Neprisuzovala bych to na manzela,nebot nase mala tatinka moc miluje,ale presto kdyz jsem v blizkosti ja,tak se taky casto bezduvodne rozbreci. Dokonce ven s ni chodi jen manzel(kdyz by mela spat,ma z nej asi vetsi respekt),nebot me v kocarku moc nechce usnout,boji se aby ji neco neuteklo a tak zvidave vykukuje z kocarku.Taky si myslim, ze uz me ma prokouklou,a ze uz vi jak budu reagovat na jeji chovani.Mysli si,ze ji vzdy vyhovim a tak to zkousi.Jeste ze se s manzelem stridame ohledne hlidani,s nim je uplne jak vymenena! Hraje si v klidu,brouka si,ale jak se objevim,tak je zle a hned chce za mnou.A to same je i na navsteve.Resim to tim,ze malou hrajici ci s manzelem pozoruji s povzdali.A babicku taky necham at se zcela venuje male.Ja jen prihlizim,a az je potreba tak nastupuju ja,a samozrejme,ze mala hned vi,kdo je jeji mama.Taky casto chodime na navstevy,aby si zvykala i na nekoho jineho,nez jen na nas.Rekla bych,ze se to pres den zlepsilo,ale v noci breci bezduvodne dal.Ale to taky jednou skonci.Asi maji nejaka divna obdobi.No musime vydrzet,zkouseli jsme dobro i zlo(nechat vybrecet),ale nic,tak to neresime a proste ji jen usmernujeme-pres den ji zabavime,a v noci se mi osvedcila masirovat zadicka pro uklidneni,uvidime na jak dlouho.Takze drzim palce a neveste hlavy.Nic netrva vecne!!! Dasa