Ahoj,já jsem měla prostřední dceru dudlíkovou závislačku,ale ona opravdu dudala celý den a většinu noci. Kolem 15 měsíců jsem si začala všímat,jak se jí křiví zoubky,nebo ani ne křiví,ale spodní zoubky měla jakoby do tvaru dudlíku,blbě se to popisuje,ale nešlo to přehlédnout. Tak jsem jí každý den říkala,že se dudlíčku budeme muset zbavit,že jí kazí zoubky. Pokaždé to odkývala a hotovo. Takhle jsem jí to říkala snad dva měsíce,samozřejmě zezačátku jsem se snažila zkracovat dobu dudání,nejdřív jsme ho nebrali ven,pak jsem jí ho nedala pokaždé ani doma,pak jen na spaní,no a pak jsem ho prostě vzala. Nevyhodila,kdyby to bylo moc drastické. Dcera to vzala v pohodě,ale následky dudlíkování má dodnes-jak vidí dudel,šup s ním do pusy,a aspon pár minut si to vychutnává. V Takku se vrhá na plastové chrániče na oblečení,strká je do pusy a s blaženým úsměvem vzpomíná na zlaté časy takže já jsem pro postupné ubírání a vysvětlování,násilím bych to nedělala,pár týdnů nebo měsíců navíc už se snad výrazně na chrupu neprojeví.