Syn si na jaře naval do uší malé bonbony co dostal od babičky(cosi jako antiperle). Jeli jsme normalně na chirugickou pohotovost (bo první vrstva bonbonu se mi podařila vyndat pinzetou, ale pod nima byla další vrstva, na kterou už jsem si fakt netroufala). Vytáhli to během chviličky takovýma zahnutýma kleštičkama, ale je fakt, že syn z dr. nemá nijak velký strach, tudíž relativně v pohodě spolupracuje. Po činu akorát řekl - hodnej doktor, zachránil mi ouško, pohladil a bohorovně odkráčel z ordinace(zato já pěnila, jak nás ty bonbonky vyšly "levně"). Nikdo nás na ORL nehnal, navíc své dítě když už je to třeba, tak si v ordinaci pacifikuju já a sestra jistí jen ty končetiny, které už neobsáhnu, když je potřeba znehybnit.