Mě pomáhá e na ně při křiku dobře dívat. To, jak se oni dívají na mě, ta směsice strachu a odporu, to mi stačí.
Taky někdy křičím, děti mám 3, velmi hlučné a divoké, a někdy nejsem naladěná to zvládat.
A pak mi pomáhá si to večer zrekapitulovat a uvědomit si, kde jsem udělala chyby.
Nebo vidět manžela, jak se chová podobně. Nejraději bych mu skočila po krku, když na ně křičí - a pak si uvědomím, že občas nejsem jiná...