Pokud máte problém "jen" s mluvením, tak bych skoro řekla, že ta Krejčířová není třeba.

Kdyby šlo o nějakej jinej problém, tak by to smysl mělo, ale u opožděnýho vývoje řeči a u expresivní dysfázie můžeš s dítětem pracovat stejným způsobem - nehrozí, že když s ním budeš jednak jako s dítětem s dysfázií a půjde o opožděnej vývoj řeči, nebo naopak, že bys něco zkazila.

Spíš bych se přikláněla k tomu chození ke schopný logopedce, která pozná míru (aby dítěti pomáhala a zároveň mu na mluvení nevytvořila averzi) - přecijen je to ještě prcek.

A určitě se neboj syna podpořit, pokud má tendenci ukazovat nebo znakovat. Je teď rozumově dál, než řečově a větší možnost se vyjádřit i lepší odezva mu zvýší chuť ke komunikaci.

Jinak pomáhá i rozvoj motoriky - nemusí jít jen o foukání do peříčka či pití brčkem - může jít i o lezení na prolejzačkách nebo třeba právě to znakování.