Znám jednu sedmiletou Deboru a nemám problém říkat jí Deboro, Deborko nebo Debi, podle toho, co si vybere Dokonce ani nevím, proč by nemělo jít skloňovat, na našem území nebylo v židovské komunitě jistě nijak neobvyklé už stovky let.

Přijde mi, jako bych byla nějaká výjimka, když mám prostě přirozenou úctu k tomu, co si lidé k komunikaci přejí Oslovení je poměrně důležitá složka identity, nikdy by mě nenapadlo muže, kterému celé jeho okolí říká Jožko, oslovit Pepíku, a stejnou úctu mám i dětem, pro ně je to často i zásadnější než pro dospělého. Nepřjde mi na tom nic nepohodlného, oslovovat lidi tak, jak si přejí, klidně i kuriozní přezdívkou nebo neobvyklou variantou.