Markéto, ale ne každý si vše "vyřeší" sám. Někdo se prostě stáhne a do žádného boje nejde. Já si své jméno nikdy "nevybojovala", kolem dvaceti jsem ho vzala na milost a pak až se mi začalo líbit. Ale v době mého dětství a dospívání jsem se setkávala s negativními reakcemi nejen od dětí, ale i od dospělých (co ti to ti rodiče dali za divný jméno) a až jako dospělá se setkávám s tím, že mi lidé říkají, že mám hezké jméno.
Nemám žádné jméno typu Cestýna, Josefína nebo Liliana, řekla bych četností podobné Dominice nebo Beatě, přesto jsem v dětství záviděla Lenkám a Monikám, že se neliší a nepřitahují na sebe pozornost.