Já to teda takhle pytlíkuju už skoro rok a půl. Ale pracuju na 5 hodin, takže v nejhorším chodím na 6 a v 11 střídám manžela. Máme i slečnu na hlídání, ale pracuje krátký/dlouhý týden, tak nemůže vždycky. Občas vypomůže dědeček (o choroby pochopitelně nestojí, má už na to věk). Když je fakt zle (třeba laryngitida), tak mám OČR, případně chodím do práce jen na 3 hodiny ráno. Zaměstnavatel je tolerantní dost, ovšem posledního 3/4 roku to už tak moc neřeším - jsem na odchodu.

Vracím se od září do svého předmateřského zaměstnání, zastoupit mě moc nemá kdo, ovšem část práce můžu udělat doma. Dohoda (bavíme se otevřeně, známe se víc než 15 let) je taková, že fatální záležitosti (začátky nemocí) budu s dětmi, pak nastoupí paní na hlídání. OČR nikoho nezajímá (na těch pár dní), práci stejně udělat musím. Ve firmách, kde jeden typ práce dělá jen jeden člověk, se to vždycky nějak udělat musí. Dohodu považuju za korektní, jinak bych tam pracovat nemohla, prostě by to nefungovalo.