Já dala jména, která se dlouhou dobu drží v první desítce a vůbec mi to nevadí. Prostě se ta jména líbí.
Já i mí bratři máme jména, která byla spíše vyjímečná (brácha měl jednoho jmenovce na celé škole, druhý brácha žádného, já jednu jmenovkyni) a měla jsem toho jména po krk. Dnes se mi líbí, zvykla jsem si na něj. Přsto si myslím, že pokud se dítě jednou bude chtít lišit, bude mít spoustu jiných příležitostí jak to udělat. Někdo se liší nerad a pokud má vyjímečné jméno, potýká se všude s pozorností - představuje se ve škole, na vystoupeních, lékařka volá jeho jméno v čekárně atd. Někdo to má rád, to je pak šťastná náhoda, když se to trefí a dítě je spokojené.Já to neriskovala. Jména, které jsme dali, se nám líbí a že je mají i jiné děti, je nám jedno.