Vycházím ze svojí zkušenosti. Dcera školku milovala od prvního dne a to tak, že brečela, když jsem pro ní přišla. Nechtěla jít domů. A viděla jsem na ní úžasný pokrok. Ze zakřiknutého dítěte se stalo otevřenější. Dokázala si poradit se situacemi, se kterými si předtím nevěděla rady (hlavně v kolektivu). Ono MC moc nepomáhalo, když maminka je pořád u ní. Ve školce jsem s ní prostě nebyla. Navíc ve třech letech hrozně chtěla děti a tady jich moc okolo není. Moje kamarádky mají děti už o hodně větší a já se špatně seznamuju, takže na dětském hřišti jsem stejně seděla sama a dcera si hrála sama. Asi je trochu po mě. Nedokázala navázat komunikaci. To se všechno změnilo (a i další věci).
Synovi to zase hrozně prospělo v řeči (mimo jiné). Ač jsem se snažila, jak jsem chtěla, tak prostě mluvil velmi málo. Po dvou měsících ve školce, mě z něj začala bolet hlava, jak mlel. Doma mu prostě stačilo málo a já rozumněla a nedokázala ho přimět, aby komunikoval. Ale s dětmi ve školce musel.
A jak říkám, dětí bez mandlí a problémů s ušima znám z okolí hodně a nebyl to důvod brát dítě ze školky. Například nejlepší kamarádka mojí dcery si problémů s ušima zažila a stále zažívá dost a dost. Přesto chodila do školky a teď už do školy. A to, že teď takhle hodně marodí neznamená, že za půl roku to bude stejné. A co se týče toho období, tak mám obecně dojem, že letošní jaro a nástup léta je docela mimořádné, co se týče bacilů. Alespoň tady u nás. Takové jaro jsem nezažila. Pořád tu něco řádí. A teď ty změny teplot, to je šílené. Před dvěma, třemi dny jsem dokonce i zapla kotel, jaká byla v baráku zima a dneska nevím, co bych svlékla.