Já jsem po značné neshodě a nátlaku u prvního ušaře s dítětem prošla ještě třema, abych si udělala co nejlepší představu; neměla jsem problém říct, že chci slyšet jejich názor (bez bližšího upřesňování názoru předchozích lékařů). Ten nátlak se odehrál před třemi a půl lety při prvním "zánětu" (a vzhledem k tomu, že se pak průbeh té první "nemoci" opakoval několikrát bez jakékoli nutnosti takhle drastické léčby dodnes pochybuju o tom, co bylo opravdu nutné a zda to vůbec byl zánět), dcera má mandli dosud na původním místě. Časem jsme vypozorovali, co jí dělá potíže (kromě občasné bolesti zejména při změnách tlaku ještě taky na některá kratší či delší období hluchne), nakonec je můj závěr ten, že jí snáze otékají nosní sliznice, takže rýma, podráždění pylem, prachem atd. to tam díky mírně zvětšené mandli zacpe a lehce zablokuje uši (zvlášť markantní, když na začátku prašné cesty je dítě slyšící a po 300 metrech nahluchlé). Vytržení je sice stále jedno z možných řešení, ale vzhledem k tomu, že se po čase vrací do normálu (tekutina odtéká, max má mímě promáčklý bubínek) zatím panuje mezi mnou a lékařkou shoda, že akutně nutné to není a v těch sedmi letech už by se to mělo začít zlepšovat.