Jasně, potřebovala mlíko, dítě brečí normálně, když něco chce.

Jenže ne takhle, u ní se fakt jedná o osobnostní rys – dodnes dělá totéž a já jsem byla stejná. Všechno musí mít nejpozději hned, jinak je virvál. Od okamžiku, kdy se rozhodla, že má hlad, ječela jak siréna (a má velmi kvalitní hlasivky, od narození dech operního pěvce, ještě jsem neslyšela mimino, které by řvalo víc nahlas –> provede nádech, zadržení dechu, opře to do bránice...a třesou se okna).
Druhá dcera brečela taky, ale tak nějak umírněně, reagovala na uklidňování, "dalo se s ní domluvit". A naštěstí měla hlas normálního mimina.

Ta hlasitější se probouzí, na rtech druhou půlku věty, co začala večer, nebo vykládá, co se jí v noci zdálo, nejde zastavit. V tu vteřinu, co se probudí, mluví a obvykle se něčeho dožaduje.