těch lidí několik znám. nikdo z nich si poté život nepřekopal. myslím, že jde o to, co se od dané cesty očekává, s jakým "smyslem" tam člověk jde. že by tam šel někdo relativně spokojený a pak si uvědomil, že všechno má být jinak, o tom nevím. spíš třeba lidé chodí, aby se vyrovnali s rozchodem, tragédií, atd., nebo to berou jako způsob modlitby, oběti Bohu.
Taky znám pár lidí, kteří si jiným způsobem jezdí léčit problémy do ciziny, pak se vrátí domů a zase to na ně "padne", prostě jakoby utíkaly od problémů, ale předs sebou samým neutečou.

Myslím, že mít měsíc jenom sama pro sebe je krásné, vzácné a může to být užitečné. Taky bych šla...