můj muž je v invalidním důchodu, takže to zas nebylo tak hrozné,když byl doma s malou a já si nosila práci domů a dělala po nocích. Ale až dneska se děsím toho, jak jsme to tehdy zvládli a až teď si to druhé pořádně užíváme. Tak doufám, že mi to Janička - ta starší jednou nevyčte.Držkatá je na to dost! No ale s 2 tisícema pod životním minimem a 5 ooo za nájem toho moc nepořídíme, takže holt asi půjdu. Nějak bylo, nějak bude. Já si říkám, že hlavní je, že jsme zdraví, vždycky když slyším o těch hrůzách kolem nemocných miminek, tolik si zdraví vážím... Mějte hezký den.