Přidat odpověď
Taky jsme šli do staršího, a to z toho důvodu, že nám už několik let nechtěli dovolit stavět na našem pozemku a děti rostly a rostly. Koupili jsme dům asi stoletý, ale neustále rekonstruovaný a udržovaný. Navíc jeho vnitřní dipozice nám plně vyhovovala, takže jsme jen zbrousili a nalakovali parkety, natřeli dveře a vymalovali a šlo se bydlet.
Výhoda je, že je celý podsklepený a úžasně prostorný, má pět pokojů a velkou kuchyň s jídelním koutem, dvě koupelny a tři záchody a prostornou terasu, ještě k tomu zvenčí z ulice vypadá velice nenápadně, skoro jako 1+1, to se mi taky líbí. A ze zahrady jako hrad. Stojí v klidné jednosměrné uličce a máme to neuvěřitelný kousek do práce, do školy i do školky, která je přes ulici (bohužel už ji dnes syn vychodil). A přitom jsme prakticky v centru městečka. Zahrada je taky moc pěkná.
Pravda je, že na starém domě je pořád co řešit. Třeba řešíme, že asi zateplíme půdu. Okna jsou pěkná, asi z osmdesátých let, dřevěná a lakovaná, je mi líto je měnit za nějaký plast. Hlavní je, že je dům suchý, jen ve sklepech je sem tam vlhčí zdivo, ale tam to nevadí. A je z tvrdého, nejsou tu nepálené cihly. I když ani ty nevadí, když jsou v suchu. A krovy jsou zdravé.
Předchozí