LEN i nám.... a to mi věř, on ten úvěrový pocit za krkem nebo zadkem v momentě, kdy si to místo už i adoptuješ není nic moc...


A do tohohle bych už znovu asi šla a asi nešla... já nevím.

Vůbec nevím, co s tím, zatím zvládáme, ale okolo jde všechno tak nějak do kopru a do doby, než mi na tom místě začalo záležet jsem byla v klidu.... a najednou začínám chápat přístup MONTY v jiných diskuzích. Než hypotéku radši pronájem....

Nehroutí se tu nikdo, ale ten pocit, že se začínám cítit zodpovědná a uvazána k majetku... je divně.... protože rodina je jasná, ale NIKDY JSEM NEMĚLA NIC... FYZICKY... MAJETKOVĚ... NA ČEM BY MI ZÁLEŽELO...

A je to úžasný, jsme vlastníci domu, zahrady, na kterou pořád něco sázíme... a tenhle pocit, že mi na tom záleží zažívám poprvý v životě - V SOUVISLOSTI S MAJETKEM.. NEMOVITÝM I MOVITÝM.....

A jak jsem ve středním věku, bojuju fakt těžce. Omlouvám se za postesk, ale poprvý žijeme sami a jakoby ve vlastním, témata šoku po přestěhování jsem tu taky probrala.. a podrobně.