Já to mám takhle.

Všechno kolem možného těhotenství ve mě vzbuzuje odpor, už jsem 2 měsíce těhotná byla a bylo to něco příšerného, byla jsem vězněm ve svém těle. Na druhou stranu mě stejně něco nutí to zkoušet dostupnými prostředky, ale je to jakbych stála nad propastí a věděla že musím skočit a že to bude možná můj konec.

Vůbec mě nebaví "čačky mačky" nebaví mě nakupovat, nebaví mě manipulovat a intrikařit, nebo to spíš neumím.

Nesnáším jakékoliv omezení svobody, celý život se někam stěhuju, mám ráda volnost a pocit že se můžu kdykoliv sebrat a odejít z města, z práce...

Na druhou stranu jsem moc ráda doma, ráda to mám kolem sebe hezké, ráda vařím, uklízím, jsem chápavá.

Takže nevím jestli jsem se narodila do správného těla