Anicol,
uvažuju hodně podobně, také o něčem takovém sním od puberty, začalo to tedy snem o oddílu pro romské děti (pro ně tehdy pro cikány), později právě pro děti z DD, o kterých se mluví jako o neumistitelných. Snla jsem o domě na půli cesty dřív, než ty první vznikly atd...
Ale u mě je to pořád jen o snech, jednak muž se trochu brání, ani ne té myšlence, jako že má strach z případných problémů, přeci jen máme čtyři vlastní děti a už to samo o sobě je někdy náročné, navíc se přidaly finance...no hostitelskou péči jsme ještě neprobírali, zkusím mu to nadhodit, přemýšlím o ní od té doby, co sem někdo dal odkaz na detipatridomu.cz .
My zatím zvolili alespoň adopci na dálku (to mi připomíná, že zase dlužím jeden dopis
). Možná i pro vás by to bylo řešení
. Jo a ta pomoc zahraničním studentům mě teda také oslovuje, na to bych se podívala....