Samotáři mi připadali jako zhulenci, kteří řeší kraviny a do reálného světa mají daleko. Kdežto Zoufalci byli fakt ze života: všichni z té party měli nějaké představy o životě, jenže realita se jejich představám vůbec nepodobala, tak řešili, jestli zůstat nešťastní v jistotě, kterou měli, nebo jít za svym snem, ale do neznáma. A takový život opravdu je - narozdíl od Samotářů.