velrybo, rodinu mám, mám krásnou, šikovnou, zdravou malou holčičku, přítele, kterej je moc hodnej, i když občas trochu bručoun. přítelovi rodiče, který mě mají rádi a rozumíme si. tátu. a stejně si teď připadám jako někdo, kdo nemá vůbec nikoho, s kým by si mohl promluvit. proto se taky vylejvám anonymně na webu, místo, abych vzala telefon a zavolala přítelovi. protože teď zrovna potřebuju slyšet "bude zase dobře" a ne "jéžiš, víš, kolik je hodin? já vstávám ráno do práce a takhle budu unavenej..."