TAk tenhle film už mám v merku delší dobu, je úžasnej. Podle mě nejde o vystihnutí několika pominutých jedinců, ale právě o to, že zoufalcem můžeme být kdokoliv kdykoliv. Buď jsme dnes zdánlivě v pohodě a zítra už ne, nebo si to zoufalství zdařile zakrýváme i sami před sebou.
Dneska je prostě v módě být v pohodě, vyladěnej, mít ten správnej život, že jo? A kdo navenek přizná, že to zase tak v pohodě nemá, jakoby přiznává svou neschopnost, outsiderství a tak.
Kdybyste ty postavy z filmu potkali na ulici, v normálním životě, tak byste je za zoufalce nepovažovali. Prostě na první pohled jsme každej ok, ale uvnitř v sobě má každej svýho malýho zoufalce.