naprosto souhlasím. Velmi slušně bych tchýni požádala, vysvětlila jí svoje pocity. Je to precedens a zároveň nastavuješ hranice Vašeho vztahuje, který se po narození dítětě rapidně promění. Já své tchýni malou dceru svěřovala s čistým svědomím. Teď je z ní děsně zkušená babička čtyř vnoučat. Tři starší klidné holky a můj nejmladší divoký syn - budou mu v srpnu 4. Babička všechno ví nejlíp a děti už dle ní hlídání nepotřebují
Letos mi déle než hodinu hlídala 2 x a pokaždé to skončilo drobným úrazem. Syn je nyní sice pořád temperamentní, ale hodně šikovný a vcelku rozumný a už se u něj doma fakt nebojím. Ona ale ty nebezpečný situace prostě vytváří. Přistaví mu židli do hlíny do trávy, aby mohl vylézt na strom. Vylezl by tam i tak a strom je bezpečný, ale ta židle se samozřejmě převrátila... Roztočí děti na kolotoči dřív, než si kluk stihne sednout a vylítne jí za jízdy. Nechá ho stát pod klouzačkou a ostatní na něj sjíždějí a směje se tomu. Podotýkám, že je jí 62, u předchozích dětí to nedělala a děti jí mají rády. Ale já už mám hrozný strach jí ho svěřit a budoucí miminko vůbec. Navíc mi spoustu věcí dělá za zády a prostě jí nevěřím...
Vychovala dvě děti, švagrové téměř vychovala dceru a obě její dcery pravidelně hlídá...