Dnes jsem byla se synem (v srpnu 3 roky) na dětské neurologii. Má velkou mozkovou část hlavy a bylo tedy podezření na hydrocefalus, které se nakonec nepotvrdilo.
Co mě ale zarazilo, byl způsob vyšetření a z toho vyvozené závěry.
Paní doktorka, bylo jí jistě už přes 70 se ho nejdříve zeptala "jak ti říkají". Tomuto pojmu myslím syn ani neporozuměl, přeložila jsem mu to tedy do dnešní mluvy (jak se jmenuješ). Nejdříve se zdráhal odpovědět, ale nakonec se přece jen osmělil a své jménu zašeptal. Paní doktorka mu asi nerozuměla, nebo ho spíš neslyšela, tak se na mě obrátila a řekla mi, že by to měl říct nahlas. To by možná měl, ale na ani ne tříletém dítěti to nemůže vyžadovat. Pak ho vyšetřovala, celkem spolupracoval. Když měl pocit, že už toho předvedl dost, přestal spolupracovat. Načež jsem dostala otázku: "Po kom on je takový?" Ptám se: "Jako jaký?" Ona: "No takový umíněný" a dožadovala se jasné odpovědi jako po tetičce z pátého kolene ap. Když se jí tuto odpověď ze mě nepodařilo vymámit, shrnula to, že asi po mě. To vydedukovala z toho, že jsem se dovolila ohradit proti jejímu závěru, že špatně mluví, respektive vyslovuje.
Ano, šlape si na jazyk a neumí vyslovit K, přesto mi ale připadá, že mluví a vyjadřuje se velmi pěkně a časem (ne ve 3 letech) bude potřebovat logopeda.
Do zprávy napsala, že hydrocefalus sice nemá, ale trpí dyslalií a chce ho vidět za půl roku. Do té doby máme řeč trénovat tím, že když mi bude něco povídat a nebude mu rozumět (řekne T místo K ap.), mám dělat, že mu nerozumím. Fakt tomu závěru nerozumím. Má vůbec dětský neurolog kompetence dělat takovéto závěry? U ani ne 3 letého dítěte? Máte někdo podobnou zkušenost.