Ještě k tomu jídlu, tedy autíka nemáme, ale samozřejmě si někdy vymýšlí nebo dělá obličeje, že tohle je fuj a jíst to nebude. Velmi se mi osvědčilo nenutit, ale opakovaně nabízet. Prostě jíme všichni stejně, když zrovna tu zeleninu nechce, sní třeba jen přílohu a maso. Teď jí třeba v pohodě rajčata, papriky, olivy o kterých dříve tvrdil, že je nikdy jíst nebude. U některých jídel šlo jenom o to, aby měl opakovaně příležitost si na tu chuť zvyknout v kombinaci s tím, že my to jíme a považujeme za skvělé takže se ochuzuje tím, že on to nejí (a jasně, někdy byl tvrďák a neochutnal, ale po třetí třeba už jo)