U nás je taky nepořádek a mě to točí, ale nějak jsem ráda že zvládnu udržet dům čistý (koberce,koupelny) a dost čistého prádla pro všechny, s provozním nepořádkem je to děsné. Muž i syn jsou bordeláři a je to asi v genech, tchán prý byl stejný.
Já teda taky nejsem pedant, ale nesnáším ty závěje lega na zemi, na stole, v tom pastelky, pod židlí mužovy ponožky...
Jenže odmítám být služka. Syna buzeruju ať si uklízí (jedním uchem tam, druhým ven, ten si mě bude pamatovat jako prudičku), ale zatím to moc ovoce nenese, u muže jsem to vzdala, jeho borčus nanejvýš shrnu papíry do zásuvky nebo naházím hadry na hromadu,nebudu zjišťovat co je čisté. On skříň má, ale odmítá ji používat.

Tenhle stav je sice na palici, ale lepší než se do krve věčně hádat s chlapem, kterýho mám jinak ráda.
Jasně, mohlo by tu být čisto, kdybych chodila spát tak ve dvě ráno a každý den strávila od půlnoci do těch dvou úklidem, ale za to mi to nestojí.