krucinál, úplně sem su vzpoměla na dětství.... snad až na jednoho klučinu, který měl několik těžších dis, ale byl moc hodný a snažil se (tomu sem pomáhala ráda) sem vždycky vyfásla spolusedící z řad nejproblémovějších menšin, s různými mozkovými disfunkcemi, které z nich dělaly nejšílenější raubíře a ve finále i raubíře bez mozkových disfunkcí kolikrát já byla osahávaná, vlasy porvaný a ostříhaný, svačinu sem si snědla jen když sem s ní zdrhla, neustále sem byla špinavá od křídy, kterou mi strouhali do tašky, na lavici.... nejlepší kousek bylo zlámat mi ruku. řešilo se to přesazením o lavici vedle kj jinýmu sígrovi. naučila sem se nehlásit, neprojevovat, ale holt písemnky přece nebudu psát na 5 jen abych měla klid. jaký neuvěřitelný osvobození byl přechod na osmiletý gympl!!! takže rada pro zakladatelku - bude to jen a jen horší a ty děti s věkem budou sígrovatější a sígrovatější, děti s mozkovými dys a jinými chorobami se také moc lepšit nebudou a na školu bude bez vašeho zásahu (razantního zásahu) mít ty nejhorší vzpomínky, u mě to vyvrcholilo v 10 žaludeční neurózou