Ahoj smutná, nebuď smutná. Prošla jsem si podobnou zkušeností a manžel neodešel, je to 7 let a jsme spolu a možná naopak nám ta zkušenost pomohla si k sobě najít cestu a začít žít malinko jinak. Vím, že teď jsi bolavá, naštvaná, lítostivá atd. Je to normální reakce. Jestli ti mohu poradit, tak si zkus odpověděť na tři otázky ( není to z mojí hlavy, tohle mi radil psycholog ). 1. Stará se o rodinu,podporuje jí, zajímá se o děti, plánuje budoucnost? 2.Mlátí tě, holduje alkoholu?3.Zabezpečuje rodinu finančně? Já odpověděle ano, ne, ano a pan doktor mi řekl, že vlastně nechápe co chci, že takového chlapa bych měla pozlatit . Dnes vím, že měl pravdu. A pokud je to jednorázový úlet, jako bylo u nás, tak mi poradil následující postup. Nerozvádět se, ale nechat ho jít, domluvit se na fungování - jak s malým - návštěvy, dovolená, nemoc, výlety apod., jak finance - půjčky, výživné, nájem apod. a pak mu jen říci, že ho stále miluješ ( pokud to myslíš vážně) , ale že si dáte např. rok pauzu a pokud bude chtít i po roce se rozvádět, rozejdete se a pokud ne, budete spolu a už se o tom nebude mluvit. Brečela jsem do polštáře každý večer, věř mi, ale po třech měsících se vrátil, omluvil se, že je mu to moc líto,že pochopil co pro něj s dětmi znamenám a je tu. Jen ty potom musíš být hodně silná a už to nepředhazovat, nevyčítat a neponižovat. Držím ti palce.