mnoo, holka.. to bude těžký.. jak dlouho se slečnou je? my to sice vyřešili, ale jen a jen díky mému obr gestu, že uděláme tlustou čáru a začneme znova.. u nás bylo problémů víc, postupně jsme je všechny vyřešili...

shodou okolností jsme se ho dneska ptala (teda po jeho nadhození, já bych o tom nemluvila!!) na jednu slečnu, je to čerstvá 18tka.. o té slečně jsem neměla valné mínění předtím, ovšem to co mi řekl dneska já fakt nevím, netuším, co oni vidí na těch mladší "kostech"... už i ten muj "blboun" přišel na to, že děti se jen tak neopouštějí, že to není lehké a že to bolí a že vztah s mladší (u něj to teda není o tolik jako u tvého muže) by byl p..ovina! ty slečny nevědi o životě nic...

u nás to spočíval v tomto - nechat ho být, úplně, nevařila jsem, neprala, žila jsme si v rámci možností dle svého a ve chvíli, kdy viděl zájem ze strany jiného muže, vzal zpátečku... vím, že jsem mu návrat darovala moc snadno, ale i on sám uznal, že nebyl ve stavu, kdy by nějak extra bojoval, ale že to nemůže s určitostí potvrdit, protože to nenastalo... bude to rok za chvíli, co mi uprostřed šestinedělí řekl, že odchází.. já ho nenechala, řekla jsem mu, ať přijede a že si o tom promluvíme jako dospělý... no, 3 měsíce jsme se bavili jako dospělý, než to pochopil.. pak se přiznal, že každou noc brečel, že přijde o děti, věděl, že bych na nějaká vstřícná gesta moc nebyla...
velmi nám pomohl psycholog a to, že jsme konečně spolu začali mluvit naprosto otevřeně!

takže u nás happyend, ale vím, že ti chlapi posledních cca roka půl jsou nějaký ještě víc jiný

přeji hodně sil!!